deep thoughts

down

16. prosince 2008 v 21:40 | EvV
Jsem tak dole, že víc to už nejde.

[ju:]

11. prosince 2008 v 18:32 | EvV
I´m smilling, but it doesn´t mean, I´m happy.
And You´re blind, so you can´t see it...

_____________________________

Always when I see you, my heart beating so quickly
but it doesn´t has to be love
true is that I was in love wiv you for a year
So can I feel nothing now?
I think I can´t.

You´re always in my heart.

wiv l♥ve
EvV

pouhá slova

12. září 2008 v 22:54 | EvV
Přestože vím, že ze sebe nic nevyloudím, mám potřebu psát.

Zabíjí mě to.
Jsi všude.
Vše, co se děje kolem mě, se jen točí kolem tebe.
Obaz, kolem kterého denně procházím, který jsem obdivovala, maloval jsi ho ty...
Chodbami, jimi denně procházím, kráčíš i ty.
Tam, kde tě nejméně čakám, jsi.
S lidmi, se kterými bych ani nečekala, se kterými se znám, se přátelíš.
Je už to více než rok. Nikdo mi nepomohl na tebe zapomenout.
Dříve jsem si přávala, tě potkat. Bylo to něco neskutečného.
Ale teď když tě vidím denně tolikrát, je to pro mě ještě težší.
Přála bych si tě nevidět.
Tak blízko, a přesto jsou mezi námi obrovské míle
Ničíš mě. A ani o tom nevíš.
EvV

Vím

7. září 2008 v 14:22 | EvV
Vím, že dělám chyby. Kdo by je ale nedělal?
Vím, že jsem těch chyb udělala mnoho.
Ne vždy jsem se ponaučila.
Vím, jak to je, ale radši bych nevěděla.
Radši bych byla blbá a neměla o tom ani tušení...
Život jde dál. Vše jde kupředu. Nehorázně moc rychle. A já jim nestačím. Místo toho, abych se koukala před sebe, na mou budoucnost, chci se vrátit. Vrátit do doby, kdy to bylo pěkné.
Vím, že to může být někdy hezké.
Ale nechci čekat.
Nemám sílu ani chuť o to bojovat.
Všichni jdou, jdou si za svým cílem.
Hrnou se vpřed.
Snad jen já uhýbám?
Jen já se vzdávám?
Jsem bezmocná,
podlehnu tím,
jen si mě vemte...

something dirty inside myself

30. června 2008 v 0:51 | EvV
Dneska si říkám, že chci fungovat normálně.
Říkám, vždyť funguji normálně.
Teď se ptám: Jak je to, normálně fungovat?

Buďto teď pár dní zůstanu zalezená doma, v klidu budu spát, dospávat ty probděné noci, odpočívat a dávat se do kupy. Pak když vylezu, budu ta slušná holka, jak si každý vždycky o mně mysleli. A mně vadilo, že si to myslí, chtěla jsem všem dokázat, že nejsem zakřiknutá, že nejsem šprtka a tak slušná, neznalá. No, to se mi podařilo dobře. Už pár měsíců, týdnů, co pořád jsem bulala, byla zhulená nebo nalitá, už ví, jaká jsem. A co bych dala za to, abych byla jako předtím. Aby si mysleli, to co předtím. Tak to je fungovat normálně, nebo ne?
Anebo to mám srát? Budu fungovat normálně, "normálně" tak jsem jsem to těch pár týdnů teď dělala? Půjde to se mnou z kopce?

Nevím. Opravdu nevím. Jen vím, že tyhle prázdniny chci, abych si je užila. Ale bez alkoholu, bez hulení a cigaret. I třeba bez kluků. S kamarády. Chci abych se nakonci srpnu tešila na začátek školního roku. V září nastoupím na novou školu. Bude mi jedno, co to jsou za lidi. Vždyť je teprve poznám, najdu si tam kamarády, pojedu s němi na adapťák, strávím s němi 4 roky.

Hey you! Dirty "something" inside my body, please leave me...

Můj černý svět přes růžové brýle.

12. května 2008 v 21:22
Vše je lehčí.
Nevidím překážky
nebo je bez problémů zdolávám, a proto je nevnímám?
Jsem tu já
a po mém boku Ty.
V tu chvíli mám pocit, že zvládnu všechno, hlavně když jsme na to dva.
Narostly mi křídla,
cítím vítr ve tváři..
a můžu vzlétnout!
Prásk!

Růžové brýle padají a rozbíjí se
a s němi všechny ty krásné pocity.
Vidím to, co jsem předtím s němi neviděla?
Měla jsem možnost... ale nechtěla jsem to vidět.
Rázem se mění celý svět.
I Ty.
K čemu jsou mi křídla, když necítím ve tváři vítr?

Ztracená

26. dubna 2008 v 12:11 | EvV
mám pochybnosti, nevím-jak-dál, nevyznám se
co se mnou ksakru je?

Jsem zamilovaná?
Možná...

Možná, že jsem, a tak hodně, že jsem z toho až paranoidní.
Fakt jsem už debil.
Pořád na něj myslím.
A čím víc na něm myslím, tím víc mám pocit, že se ode mě oddaluje :-D
Jsem dobžotka xD

Ach jo,ale já nechci být zamilovaná.
Mám strach, že pak nastane zklamaní.
A kdybych ho neměla tak ráda, bolelo by to míň.

Njn, to jsem já, na začátku myslím už na konec.
A já nechci, aby to skončilo...

debilní pocity

7. února 2008 v 3:29 | EvVina
Nedá mi to spát.
Za poslední hodiny se ve mně vystřídalo tolik nálad.
Možná to bylo pročítánín vaších blogů. Tolik pocitů najednou, štastné, tam smutné, někde až moc :(.

Chci říct, že je to ale fajn.. zase mezi Vámi :)
Jenomže, nevím čím to ještě je. Pořád musím uvažovat nad takovými divnými věcmi.
Cítím se divně. Tak težce hlavně, když mi na břiše leží noťas.Bolí mě srdce, z toho všeho. No, srdeční záležitosti? Tss, kdepak. Filip? Jaký Filip? Ale je to celkem srdeční záležitost.. je to citově, bolí mě srdce z kamarádství, ze ségry a vůbec z celý rodiny, z tohodle světa... důvodů je hodně. A nechci se jimi zabývat, jenže to nejde. Musím...
Ksakru, proč zmíňuji ségru? Je mi jí někdy líto, jak se na ní koukám. Ona je typ holky, co může mít jakéhokolik kluka. A ona chodí s tím největším čůrakem na světě. Argh!!! Jak já ho nesnáším. Ona se mně stěžuje, ale dále s ním chodí. Okay, není to moje věc, ale nemůžu se na to koukat.
Rodina? Myslím si, že je to okay. Máme novou postel, zase patrovku, ale tentokrát spím nahoře já. Jsem tu pořád zalezlá, rodičům na oči nechodím, tak proto si myslím, že je to fajn. Jenomže... moje matka má něco se srdcem. Nevíme co. Já jen doufám, že to není nic vážného. Dělám si o ni starosti, opravdu.
Kamarádi? FUCK OFF! Nebudu tu už nic psát, ještě budu víc dojebaná. Třeba příště.


Ale každopadně, oznamuji, že se opět vracím na plný uvazek na blog xD.
Bohužel, zase Vás budu bombardovat svými velice inteligentními článkami.

I don´t like this time.

2. prosince 2007 v 16:55 | EvVina
Nemám a nemám a nemám!
Tento čas... který jsem kdysi tak milovala.
Předvánoční atmosféra, všude sníh a koulovačky, venku ve tmě svítí vánoční ozdoby, nakupování dárků, doma harnomie a vůbec... lidé jsou na sebe milejší.
Jo, tak sníh je fuč, jestli jste teda zaregistrovali, že tu byl. Možná je to tím, jak jsem odporně zatrpklá. Nechci už sníh, nepotřebuji koulovačku ani kámoše na koulovačku, nepotřebuji dárky ani dělat radost dárky, nechci Vánoce a čas, kdy jsou všichni spolu.
Chci si asi jen stěžovat, že to všechno nemám.

Bezcitná

8. října 2007 v 17:39 | EvVina
[Ozývám se Vám. Jaký byl důvod, že jsem tu nepsala? Důvodů je spousta, jenže teď se jimi zabývat nebudu, protože mám málo času a přišla jsem sem psát o něčem jiném.]

Dany, jestli tohle čteš, tak ti chci jen poděkovat, že respektuješ moje přání, abys sem nechodil. Děkuji ti mnohokrát.

Zesměšnili jste mě. Ponížili. Vysmáli jste se mi. A teď mě opouštíte.
Okay. Mně je to ale jedno.
Protože jsem bezcitná!

Přátelství.
Definujte mi někdo přátelství?Na čem je založeno?
Já si myslím, že to bude na lásce, důveře, svěřit se a nemít strach, že to "půjde dál".
K čemu jsou mi přátelé, když tyto požadavky nesplňují? Pak budu mít "na krku" další vztahy, které tak nerada rozbíjím a ještě více nerada vytvářím.
V životě je tolik starostí, proč se ještě zabývat přátelstvím?
Pro někoho je tohle nepochopitelné. Pro mě ne. Já už jsem s tím dávno skončila. Přátelé na dálku, z jiného města nebo přes monitormi jsou milejší než tí, kteří každý den vtírají a pořad by něco chtěli "podnikat". Jsem hrozná. Já vím.

Už jsem se nad tím přenesla. Nad tím, co o mě říkali. Řekali to všem, ale mně, které se to týká, se nic neřeklo. Dozvěděla jsem se to poslední a úplně od jinačího člověka. A o to víc jsem se nad tím pozastavovala.
Bolelo to.
Nejsem zas tak bezcitná.
Překvapilo mě to, nemohla jsem nijak reagovat, bránit se. Nebudu to řešit a ani nechci. Není chuť a ani nějaká motivace. Protože ke slepení toho přátelského vztahu musí souhlasit všichni. Já sama nemůžu chtít.
Přestala jsem chtít ale už dávno.
Uznávám to. Začalo to jen kvůli mě.
Teď přestali chtít i oni.
Konec. Finíto.

Ale to, co jsem se dneska o sobě dozvěděla, bylo celkem moc. Ach, nemohla jsem to přenést přes srdce. Bylo mi to tak líto... toho tzv. přátelství. *ironic*

Už to nebolelo.
Cítila jsem úlevu.
A další vztah ukončen...


už je čas...zapomenout

23. září 2007 v 10:28 | EvVina





Naše cesty se navždy rozdělily.





Proč si to jen nalhávám? Ony se nikdy ani nespojily.
Tak proč jsem na tobě byla a stále jsem tak závislá?
Musím pryč z té pomatené iluze. Kvůli toho ubližuji jen lidem, kterým na mě asi zálaží.
Zůstavám v nadějí..
Ale ty o mně ani nevíš, že? Nevíš, že jsem se tebou věnovala v myšlenkách půl roku. (možná i víc?)
/Byly i chvíle, kdy jsem si myslela, že je to pryč. He, všichni víme... v létě, že?/
Možná už nejsem do tebě tak platonicky zamilovaná jako dřív. Ale i to, co teď cítím, mně brání v jiném seznamování a jak jsem už psala, možná tim ubližuji i ostatním lidem.
...odtrhnout se od tebe...
...zapomenout na to, co ani nebylo...

Já jsem doufala...
čekala...
čeho jsem se dočkala?
NIČEHO

Nesmím se nad tím pozastavovat
...žít dál a s tím, co mi život nabízí...

Am I strange?

6. září 2007 v 23:04 | EvVina
Bloudí tady... nepatří sem... nepatří do tohodle světa... to je jen jeden velkem omyl....proč ho neukončit?

Já nejsem normální mezi všemi divnými. Nemůžu to na ostatní schazovat. To já jsem divná. Protože to, jak se ostatní kolem chovají, je pro tento svět normální. To vládne světem.
Přidat se nebo zůstat svá? Svá, všemi nenáviděná?
Toť otázka!
Život mě zkouší.
Podlehnu tím a zapadnu mezi ostatní?
Ne!
Nebudu otrokem, řídící se názory ostatních. To, co jsem, je ale ještě horší. Nemám žádné postavení v tomto světě plném faleše.
Neexistuji.
Smiř se, ty jsi divná! A jestli nechceš patřit mezi ně, tak pořád budeš.

Včerejšek byl ten zítřek, který nám předevčírem dělal starosti. (trochu pozměněné) -neznámý autor-

4. září 2007 v 20:49 | EvVina
Já ani nevím...
Jsem tak zmatená.

Nic se mi nechce. Proč bych měla?

Jsem zhnusena lidmi.
Včera jsem byla první den nejen ve škole, ale taky po dlouhé době jsem šla do karate.

Neměla jsem si namlouvat, že se to změní. Všechno je stále stejné. Ti lidé. Možná se vizáží změní, ale to nestačí zamaskovat jejich povahu. Jak jsou vevnitř hnusní.
Co jsem ale já, že to říkám?
Já jsem jedna z nich!
Je mi blbě z Filipa z karate, jak na ostatních hledá chyby, aby se mohl zasmát. A nebo z lidí ve třídě, jak se vytahují před ostatními, protože to jsem přeci deváťáci. Je mi blbě ze mě, že místo toho, abych řešila věci, se snažím být neviditelná.

Místo toho, abych kráčela s hlavou vztyčenou, jsem šla jako vždy, sice ne s hlavou skloněnou, ale nějak tak. Sedla jsem si do poslední lavice. Při vědomí mě držela jen mp3 a skvělí Ska-P. Díky nim jsem neusla. S každým spolužákem řeč vázla i s mými "kámošemi" (Proč jsem jsem to dala do uvozovek? To jsou přece lidé, kteří by mi chtěli pomoct, bavit se se mnou.). Nějací neznámí kluci mě oslovili (mým příjmením, nevím, kde to zvali) a já jsem šla dál. Je to sice ode mě hnusné, ale co jsem měla říct? Jo, jsem netykavka. Takže si ke mně může každý na nové škole přilepit nálepku: outsider, divná... atd, atd. A mně je to úplně u .., víte-kde. Už jsem to tu psala, že se naše škola musela zrušit, tak se jakoby spojila s jinačí, že? Takže chci vám oznámit, že ta nová je úplně odporná,... záchody ke zgrcání, fuj. Ale to asi každá, že?
Víte, co je divné? Čím víc se snažím být neviditelná, tím víc si mě lidi všímají. Dneska po škole jsem šla domu a najednou mě začly zdravit nějaké holky. Chtěla jsem je ignorovat, protože jsem si myslela, že si ze mě chtějí dělat srandu. Ale ony za mnou bežely a daly jsem se tak trochu do řeči. Tak jsem jim dala icq.
Tohle mi jedna napsala:
hej my s aničkou to je tak kudrnatá drška tak my sme si všimly že furt chodíš sama s tebou se moc lidí nebaví nebo co jako nám se to jen zdálo

doufám že se tě to moc nedotklo

To je všechno, co dneska napíšu, psala jsem to rychle, protože se už chystám do postele... chybí mi spánek, ale pochybuji, že usnu, tak brzy. Tak se omlouvám, za všechny chyby a překlepy... na ty jsem expert. Mějte se co nejlíp můžete. Přeji hodně štěstí do začínajícího školního roku.

Vztek!

30. srpna 2007 v 20:22 | EvVina
Necítím smutek.
Nepotřebuji už brečet.
Nemusím se už zavírat do pokoje a být sama.

Chci jen řvát.
Křičet.
Mlátit do všeho kolem.

Co dělám?
Sedím a neřvu na nikoho.
Zase to dusím v sobě.


Proč?

pryč

11. srpna 2007 v 14:51 | EvVina
Jako ten motýl. Jako motýl všechno odletělo.
Vlastně něco tu se mno zůstalo. Slzy, zoufalství, nenávist, vztek. Já a mý kamarádi na tomhle zasraném světě, v tuhle zasranou dobu, v tomhle zasraným bytě, s těmi zasranými lidmi. A hlavně, mé zasrané JÁ.

Normální člověk by nad tím mávl rukou. Proč nejsem jako ostatní? Proč to řeším? Čím víc to řeším, tím víc mě to deptá.

Všechno, co jsem za posledních 24 hodin udělala, je špatně.
Čas nejde vrátit. Bohužel. Už to tak je. A já se s tím ne a ne smířit.

Příliš dlouha cesta ke štěstí

25. července 2007 v 20:54 | EvVina
..too long way to happy..

Sexoš

17. července 2007 v 16:17 | EvVina
Další titulek jak prase x). No, vlastně článek to samé. Potřebuji si to jen srovnat v hlavě. Nic důležitého.

prachy vs. láska? haha

12. července 2007 v 20:46 | EvVina
Nebo spíše: prachy nebo láska? To je asi to samý, ne?
Jsem před 2 dny vyplňovala řetězák a byla tam otázka: Vyhrát deset milionů nebo pravou lásku???.Odpověděla jsem, že vyhrát ty prachy xD.
Jenže jak jsem nad tím tak přemýšlela... Fakt? Joj, to zní, jako by mi to někdo nabízel doopravdy. To je jedno. Jsem snílek x). Takže zpět k tématu. Co bych si za ty prachy koupila? Možná jsem teď "trochu" na mizině a každá kačka se hodí, ale co bych si chtěla vůbec koupit? Okay (taky jste si všimli, že nějak často teď používám "okay"? Musím se to nějak odnaučit, už mě to štvě), myslím, myslím... koupila bych si jídlo. Tunu jídla. Samozřejmě jenom sladké. A jedla bych...Pak bych si zaplatila liposukci (a nejspíš nové zuby). Jo, taky bych si koupila nějaké osobní letadlo, které by uneslo mou težkou prdel, letěla bych na každý koncert mojí oblíbené skupiny, koupila bych si v.i.p. lupen, ale asi bych musela zaplatit dvoujnásobek, protože budu moc široká...
To je můj sen?
Možná...možná bych asi volila pravou lásku x)
Oh, money (*smajlík se zvedajícím obočím*) or love :)???

Jak moc o sebe pečujete?

10. července 2007 v 16:40 | EvVina
No?
Jak moc tedy pečujete o svůj zevnějšek? Hodně? Málo? Vůbec? Piště...
Máte rádi extravaganci? Provokujete se svým vzhledem? Nebo jste classic black?

Nejsem divná? Ségra říká, že bych mohla bejt barbie, že líčením strávím tolik času jak ona. No promiň, ale já prostě nemůžu vyjít ven, když nemám oči orámované černou linkou a vystínované tmavými stíny a taky musím mít vežehlené vlasy dorovna. To bych totiž nebyla já...ikdyž to je jen zevnějšek...
Jak jste na tom vy???

I promise!

9. července 2007 v 17:58 | EvVina
 
 

Reklama